Je to něco více než rok co jsem na YouTube poslal první let's play video a stal se tak čímsi čemu se prý říká YouTuber. Jsem starší než je typický YouTuber a tak mám trochu pohled outsidera, člověka zvenčí. Chci se podělit s lidmi venku i uvnitř jak to zatím vidím. Jaké to je být "YouTuberem". Část možná bude zajímavá pro lidi, kteří uvažují že by točili herní videa a část snad bude zajímavá i pro ty, kdo už točí. Nejsou to žádné šokující objevy, spíše takové objevování Ameriky, ale někdy může být zajímavé přečíst si vlastní zkušenosti očima někoho druhého.

Spousta lidí netočí videa proto, že je baví ten proces, že je baví točit videa, že chtějí něco sdělit, někomu pomoct. Točí proto, že chtějí být slavní. Chtějí fanoušky. Lidem, kteří se na videa dívají se neříká divák, ale fanoušek. Už to názvosloví odkrývá o co tady jde. Hodně mi ta kultura připomíná tu nejvypočítanější popmusic. Je tu podobná cílová skupina (mládež) a jsou tu podobné metody a postupy. Jsou zde celé agentury, které vás lákají do své stáje a pak na vás pustí své managery, kteří váš "produkt" zabalí a vybaví osvědčenými psychologickými postupy, které zvyšují úspěch u cílové skupiny. Podobně jako se marketuje nový pop idol. Něco jako nahrávací společnosti, kterým se můžete upsat. Než o vás ale agentura projeví zájem, musíte svůj hvězdný status budovat na vlastní pěst. Odkoukat metody od těch slavných a nabídnout to, co chtějí masy. Buď free, buď cool, soutěže, challenge...

Vše se točí kolem magických čísel - počet odběratelů, počet lajků, počet shlédnutí. Je to všudypřítomné a je opravdu těžké tomu nepodlehnout. Samotný YouTube autorům tato čísla všude zobrazuje a je snadné začít optimalizovat s ohledem na tyto cifry. Zapomenete, že původně jste tady proto, že jste tu nenašli taková videa jaká jste chtěli a rozhodli jste se tedy, že je sami natočíte pro ty, kdo chtějí to co vy. Začnete kopírovat ostatní, kteří mají ta čísla vyšší. Začnete sledovat žebříčky top českých YouTuberů a sledujete jak to dělá Jirka Král, či Gogo. Původně jste možná chtěli jen prostřednictvím svých videí vůbec zjistit jestli existují lidé, kteří to vidí stejně jako vy. Možná jich je deset v republice a bylo by skvělé je najít a nějak navázat kontakt. Teď ale manicky obnovujete stránku v prohlížeči a čekáte až vám poskočí číslíčko. Chcete 1000 fanoušků a když se zadaří, chcete 10000 a pak víc a víc.

Pokud se chcete nechat semlít tímto strojem na reklamu, prosím, račte, vstup je zdarma. Já vám mohu nabídnout nějaké postřehy člověka, který se ze všech sil snaží do toho stroje nespadnout. Možná už mě to mele a já o tom ještě nevím. Sám u sebe to každý rozpozná nejhůře. Netvrdím, že jsem zcela nad nad věcí a nic z toho se mě netýká. Když zveřejním video refreshuji stránku a sleduji jak naskakuje číslíčko počtu shlédnutí. Mailem mi chodí zpráva o každém kdo klikne přihlásit odběr a každý takový mail mě potěší. Možná si za pár let přečtu tento článek a budu se smát své naivitě. No uvidíme. Zatím vám ale napíšu útržkovité postřehy o věcech, kterých jsem si všiml o kterých si myslím, že fungují, nebo naopak nefungují. Většinou to nemám změřené, nemám důkazy, je to spíše takový seznam toho jak to dělám já, aniž bych měl důkaz že můj způsob je jediný správný. Ani se nic takového nepokouším tvrdit. Také to popisuji černobíleji, než to ve skutečnosti je. Reálně jsou to spíše různé odstíny šedi, ale pro účely "výkladu" to popisuji v čistých formách. Naházím to na hromadu bez zvláštního pořadí jsou to opravdu jen takové útržky. Některé jsou spíše filozofické a obecné, jiné zase technické a konkrétní. Jsou to všechno věci, kterých jsem si postupně všímal během toho roku co točím a chtěl jsem o nich psát jednotlivé blogposty, ale nakonec je sem naházím na jednu hromadu v jejich zkrácené verzi. Nejde mi o to diktovat ostatním jak to mají dělat. Nechci hlásat jedinou pravou cestu. Rád bych jen abyste se zamysleli proč děláte to co děláte a i když odmítnete mou cestu, abyste měli promyšlenu tu svou. Abyste nedělali věci jen proto, že je tak dělá každý.

Abyste vydrželi točit videa déle než pár měsíců, potřebujete motivaci. Musíte mít motor, který vás bude pohánět. Neznamená to, že nemá smysl natočit jen pár videí a nechat toho. Jednou z mých motivací prostě bylo si to zkusit. Jak se to natáčí, jak se to stříhá, jak to dostat na YouTube. To jsou znalosti a zkušenosti které se pravděpodobně budou hodit stále více. Doba se zrychluje a novější generace už nečtou, ale hrají hry a sledují videa. Takže klidně, zkuste to. Přinejhorším natočíte pár videí zjistíte, že na to nemáte a skončíte. Pokud by vám vaše videa připadala trapná, můžete je nevydat, nebo je později z YouTube smazat. O nic nejde.

Dokonce je asi pro začátek lepší pokud od toho nic nečekáte. Skvělá motivace je když to děláte pro sebe a ne tak úplně pro diváky. Točte videa, která chcete vidět vy, neohýbejte příliš to co vás baví kvůli tomu co si myslíte, že baví ostatní. Najdete si tak ty, kteří to vidí stejně jako vy. Samozřejmě pokud jste fakt extra divní, můžete zjistit, že nikdo to nevidí jako vy. Pokud jste točili proto, abyste našli ostatní vám podobné, tak vás toto zjištění nepotěší, ale můžete se utěšovat, že třeba existují, ale nesledují YouTube. I to je část mé vlastní motivace. Sledoval jsem videa z Minecraftu a nikdo to nevysvětloval tak, jak bych si to představoval. To by se přece dalo tak skvěle rozebrat a vysvětlit a oni jen vtipkují a mají to založené na tom, že mluví po Ostravsku, nebo jsou strašně obratní a rychlí, nebo se pořád všemu smějí. Určitě existují lidé kteří hledají spíše klidnější a podrobnější vysvětlení. To zvládnu...

Ačkoliv jsem to čekal, stejně mě zaskočilo jak moc ovlivní radost ze hry to, že to točím. Dostavil se zajímavý efekt, kdy je vám líto hrát něco jen tak a netočit to. Je to ztracený čas, když by z toho mohlo být video a já si tu jen hraju a nikdo to neuvidí. A na druhou stranu opačný efekt, kdy bych si chtěl zahrát Minecraft a opravdu se do něj ponořit a nevyrušovat se ze svého flow tím, že mi v hlavě pořád jede proces, který přemýšlí co říct a jak to popsat. Který kontroluje zda to co dělám je dostatečně zábavné pro diváka. Ale hraní Minecraftu to jsou hodiny a hodiny hraní, které bych mohl nahrávat. To je dilema. Vědomí, že se někdo dívá, mění to co je pozorováno. Kvantová fyzika. Takže počítejte s tím, že když natáčíte, jak provozujete svého koníčka, to že se vám při tom někdo dívá přes rameno, ovlivní vaši zábavu. Nemusí to být jen negativní vliv. Například Minecraft může být zábavnější, když máte komu ukázat co jste postavili. Na rozdíl od jiných her v sobě neobsahuje motivující příběh, který vás vede k cíli. I proto jsou oblíbené mody, které přidávají tzv, quest mode, kde máte sérii úkolů, které musíte plnit a za splnění dostáváte odměny. To přináší motivaci. Stejně tak přináší motivaci to, že se někdo dívá.

I když jsem začínal s motivací zkusit si to a točit pro sebe, jakmile se objevili diváci a začali se mnou komunikovat, je těžké je ignorovat. Objevil se další efekt. Diváci čekají na další díl. Měl bych něco natočit, nebo o ně přijdu. Mít diváky je samozřejmě validace toho co děláte. Je skvělé, že se to někomu líbí, že to někoho zajímá, že to někomu pomáhá. Přicházet o diváky bolí. Naše mozky jsou tak udělané. Můžu se tomu různě vzpírat, ale stejně tam ty tlaky jsou a stojí úsilí tomu vzdorovat a nenechat se vtáhnout. Navíc já mám v povaze, že jakmile je něco povinnost, jakmile něco musím, strašně se mi to znechutí a čekající diváci z toho tak trochu povinnost dělají. Je důležité mít sílu si říct, budu to dělat tak aby to bavilo mě a udržím si ty diváky, kterým to stačí tak, jak to dělám já. Nemohu potěšit každého, důležité je aby to těšilo mě, protože když mě to těšit nebude nebudou nakonec vůbec žádná videa a vůbec žádní diváci.

Dalším překvapením pro mě bylo, že mi vůbec nevadí dívat se na svá videa a poslouchat sám sebe. Často slýchám, že autoři nesnesou sami sebe. Když se dívají na své video, připadá jim špatné, nevydrží to a musí ho vypnout. Já jsem od začátku viděl, že má videa jsou dobrá. Ne dokonalá a perfektní, ale prostě dostatečně dobrá, abych se nemusel stydět a mohl je zveřejnit. Možná to znamená, že jsem nafoukaný a nesoudný, ale takhle to je. Vidím tam chyby a problémy, ne že ne, většinou hrozně funím, mluvím potichu, nemohu si často vzpomenout jak se daná věc jmenuje, zamotávám se do svého vysvětlování, ale celkově mi připadají docela dobrá. Když se dívám na svá úplně první videa, připadá mi, že tam mám hrozně falešný, medový, pohádkový hlas, ale i ta zvládnu bez velkých pocitů trapnosti. Je mi jasné, že pokud vydržím další rok a budu se dívat na ta dnešní, budu zase o něco dále a budu vidět další problémy. Mám to většinou tak, že pokud točím, nestíhám přímo vnímat, jestli je to dobré nebo špatné. Ve chvíli kdy vypnu nahrávání dostanu se z nahrávacího transu a najednou mám pocit, že to bylo docela hrozné. Klopýtavé, lopotné. A pak to stříhám a vidím, že to tak hrozné není a docela se mi to líbí. Takže asi mám výhodu že mohu bez problémů sledovat vlastní videa a učit se ze svých chyb. A možná také nevýhodu, že spoustu těch chyb nevidím.

Začátek je těžký právě na tu motivaci. Točíte videa, dáváte je na YouTube a nikdo se nedívá. Nemáte jak říci lidem, že vaše videa vůbec existují. Jak přilákat první diváky? První a nejčistější způsob je, když si vaše video lidé vyhledají. Vyhledává se na základě názvu videa a jeho popisu. Má videa jsou hodně vysvětlovací a nejúspěšnější jsou ta, která v názvu obsahují odpověď na otázku, kterou si lidé kladou. Jak funguje mob spawner. Jak si nainstalovat modpack. Dobré je také spojení ... pro začátečníky, nebo základy... Samozřejmě video, musí obsahovat odpověď na takovou otázku. Pokud budete pojmenovávat svá videa nesmyslně jen proto abyste přitáhli návštěvníky... vaše karma.

Na začátku máte tendenci spamovat komentáře velkých YouTuberů odkazy na svá videa. Pravděpodobně to trošku funguje. Podobně jako funguje mailový spam. Když to vidí hodně moc lidí, najde se pár bláznů, kteří kliknou. Největší svinstvo jsou komentáře typu podívejte se na mé video: odkaz... nebo klikněte mi like a já vám kliknu taky. Jednak tím dáváte najevo, že vám jde pouze o lajky o čísla a ne o diváky. A také lákáte lidi, kteří nekliknou proto, že jste jim nabídli něco co chtějí, nepopsali jste co ve videu je, takže klikli jen tak ze zvědavosti. Je malá šance, že to budou zrovna lidé, pro které je vaše video zajímavé, že se vrátí.

Také občas dám do komentářů pod videem někoho jiného odkaz na své video, ale je to v situaci, kdy se v tom videu řeší nějaký problém a zrovna to mé video má odpověď. Něco ve stylu: Ta bedna co nejde otevřít se otevírá zvláštním klíčem, který je z modu blabla, mám to v tomto videu od sedmé minuty 20 sekundy. Vždycky před tím zpytuji svědomí zda mi jde o to pomoct, nebo jen o sebe-propagaci. Samozřejmě nikdy to není jen černobílé, nikdo asi není tak svatý aby v tom nebylo i trochu té propagace, ale vždy se snažím, aby mou hlavní motivací bylo opravdu poradit a pomoci. Pokud řešení není v mém videu ale ve videu někoho jiného, klidně dám odkaz na něj. Nebo nedám vůbec žádný odkaz a přímo popíšu řešení. Lexon by mohl vyprávět. Ostatně i tak si buduji značku člověka co zná odpovědi. Není třeba být nenažraný.

Další faktor, který by vás mohl od uvádění odkazů odradit je to, že je snadné nastavit na YouTube komentáře tak, aby každý komentář, který obsahuje http://, nebo www, nebo oblíbená slova "první", byl vyřazen do zvláštní sekce ke kontrole. Takový komentář vy vidíte, ale nevidí ho nikdo jiný, takže ani netušíte, že byl vyřazen a namáháte se zbytečně. A pokud tam takovýto automat není, stejně vám ho nakonec ručně smaže autor videa. Obecně platí, snažte se najít místa kde se schází právě ti lidé pro které by vaše videa mohly být přínosem, tam jim napište a popište proč si myslíte, že by je to mohlo zajímat. Celý tento článek je také něčím co mi pravděpodobně nějaké diváky přivede, ale pokud by mi šlo jen o to, vypadal by jinak.

Se sebe-propagací souvisí řada dalších věcí, které se na YouTube považují za samozřejmé a už si ani neuvědomujeme, jaký je jejich původní účel. Například intro, tedy znělka na začátku každého videa. To prostě musíš mít. Každý to má. No nemá. Já to například nemám. A schválně. Znělka původně fungovala v televizi kde v proudu pořadů oddělovala začátek pořadu od konce předchozího. Divák zaslechl z kuchyně, že už to začalo podle znělky. Na YouTube si video pustím kdy chci, nemusím ho chytat v tu chvíli kdy se zrovna vysílá. A když si ho pustím, chci vidět video nikoliv znělku, kterou jsem viděl už tisíckrát a která mi jako divákovi nic nepřináší.

Znělka je tu hlavně pro tvůrce, zvyšuje mu povědomí o značce. Není tu pro mě jako diváka, je tu aby mě zmanipulovala, ošálila. Stanovil jsem si zásadu, že věci budu posuzovat tím, zda je dělám pro diváka, nebo jen sobecky pro sebe tak trochu na úkor diváka. Tu druhou variantu nechci. Přitom to sám tak trochu nedodržuji. Když jsem začínal, viděl jsem, že každý má svůj pozdrav, kterým začíná každé video (Crafákovo "ahoj, ahoj, ahoj!"), chtěl jsem nějaký svůj a tak začínám každé video pozdravem "zdravíčko". Je to také věc, která buduje značku a divákovi samotnému nic moc nepřináší. Když jsem narazil na YouTubery kteří si vystačí s prostým "dobrý den", stydím se.

To bylo "nechte znělky do televize" a teď věc, kterou jsem si naopak z televize vypůjčil. Jedno z pravidel ve filmu je, že pokud to můžeš přímo ukázat, tak o tom nemluv a rovnou to ukaž. Nejvýrazněji se to týká střihu a timelapsů. Hodně autorů ve videu říkává něco jako "Já to teď střihnu a hned jsem zpět", nebo "Teď udělám timelapse". Nemluvte o tom, prostě to udělejte. Divák pochopí, že to co se událo byl střih. Nemusíte ho upozorňovat, že ho čeká střihnutí. Totéž timelapse, prostě spusťte timelapse, divák opět pochopí.

Další propagační věc, kterou nedělám je na konci videa říct něco ve smyslu "pokud se vám video líbilo, dejte lajk, nebo odběr, nebo napište komentář..." Většinou oddrmoleno ve vysoké rychlosti jak to daný YouTuber říká už po sté na konci každého videa. Netvrdím, že to nefunguje, pravděpodobně to pár lidem připomene, že to mohou udělat a opravdu to udělají, ale připadá mi to takové žebrací. To raději těch pár lidí, které to prostě nenapadne oželím. Pokud nevíte co je dobrého na tom, že někdo napíše komentář, tak ono to funguje tak, že když se díváte na video, tak vám YouTube kolem videa nabízí odkazy na další podobná videa. Ale podobných videí je hodně a tak YouTube musí nějak vybrat která videa z toho množství vybere a vybírá si podle tajného algoritmu, který zohledňuje různé faktory a mezi nimi i to jak je video komentované, lajkované, navštěvované a tak. Takže se tvůrci snaží aby jejich video mělo co nejvíce těchto faktorů a proto to vybízení na konci. Ne každý kdo to na konci říká si uvědomuje proč to vlastně říká. Mám podezření, že dost lidí to prostě dělá proto, že to dělají ostatní. Stejně tak to má vliv i na to jaké video bude mezi prvními ve výsledcích vyhledávání na YouTube.

Já ke komentování nevybízím a lidé prostě komentují, když opravdu chtějí. Musím říct, že mám zatím štěstí na zajímavé, přínosné komentáře. To je dáno také tím, že mých diváků nejsou obrovská kvanta. Snažím se tedy si komentáře zatím užít dokud na ně stíhám odpovídat. Pokud se časem zvýší počet mých diváků bude nakonec komentářů tolik, že je nemožné je všechny přečíst a navíc poměr těch dobrých k těm hrozným bude horší. Ale to se mě týká pouze pokud budu slavný, takže nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

Pak tu máme takzvané speciály. Zvláštní videa, která se točí k příležitosti dosažení nějakého počtu odběratelů. Speciál za 100 odběratelů, speciál za 1000 odběratelů. To také ukazuje na to, že jde o ta čísla. Nedělám to. Když mě napadne něco zvláštního mimo pořadí, tak to natočím a vydám a je jedno kolik mám odběratelů. Točím proto, že mě něco napadlo, ne proto, že mi to diktuje nějaké číslo a já kvůli tomu, že je to číslo zrovna 1000 musím něco vymyslet. Ale jestli chcete, můžete tento článek brát jako speciál k tisícům odběratelů.

Soutěže... Napište do komentářů co se vám vybaví při značce Lenovo a nejlepší z vás odměníme čepicí Lenovo... No o soutěžích snad ani nebudu začínat... :-)

Takže to by byly nějaké ty útržky které mě při mém omezeném pohledu na českou YouTube scénu napadají. Týkají se hlavně minecraftích let's playerů, ale myslím, že mají přesahy i do jiných oblastí. Pod pojmem YouTuber si hlavně představuji někoho, kdo se snaží být slavný pro slávu samotnou, takže my co točíme hry jsme jen malá podskupinka mimo tento hlavní proud nových celebrit z paneláku. Točte pokud vás to baví a neznečišťujte YouTube řeku ze které pijeme všichni a bude to v pohodě.

Pokud máte nějaké připomínky, nebo náměty a další tipy, které by se daly rozebrat, můžete mi je napsat na mail "mymyoutuberum zavináč peklim tečka cz", nebo je připište pod video o tomto článku, které jsem natočil pro ty, kdo raději posluchají, než čtou.

Mějte se.